Postavení stylistiky v sou_asné francouzské lingvistice

Mots-clés: Stylistique littéraire, Stylistique linguistique, Analyse du style, Dichotomie pensée

X langue, Stylistique fonctionnelle, Stylistique structuraliste, L´objet de la stylistique,

Rhétorique, Poétique, Norme collective / Écart individuel, Choix linguistique, Linguistique

textuelle

Annotation: Du point de vue historique, la stylistique est très étroitement liée à la

rhétorique. Selon Molinié, cette orientation exemplairement illustrée de nos jours dans les

travaux de J.-C. Anscombre, est solidaire des recherches actuelles en pragmatique, soit qu’on

essaie de scruter les procédés argumentatifs et efficients dus à la prononciation fictionnelle de

paroles à l’intérieur d’un univers donné, soit qu’on tente de mesurer la portée culturelle des

productions littéraires considérés comme actes de langage particuliers. Ces deux dernières

interrogations font partie intégrale de toute stylistique moderne.

Il est vrai que dans la linguistique française il existe peu de notions qui se heurtent

à tant de difficultés de définition, que les termes «stylistique» et «style».

Du point de vue de la vie des sciences, on pouvait croire que la stylistique était morte

en France dans les années 60 et 70. Même si ce terme continuait à figurer dans certains

travaux et cours universitaires, les grandes encyclopédies, générales ou spécifiques, restaient

souvent muettes sur ce chapitre, et ce n’est que depuis des années 80 qu’on peut remarquer en

France le regain d’intérêt pour le style et la stylistique, ou plutôt pour une stylistique. On

ouvre de nombreux discussions aussi bien controverses que polémiques s’efforçant d’établir

la place de la stylistique dans la linguistique.

Aujourd’hui, on mène des débats autour de la stylistique ayant pour but de distinguer

stylistique linguistique et stylistique littéraire. Ces débats se poursuivent en France depuis des

années 90.

Anotace: Z historického hlediska je za základ stylistiky považována rétorika, jejímž

zakladatelem byl Aristoteles. Rétorika m_la p_edevším „p_esv_d_ovací“ úkol, tzn. že hlavním

úkolem mluv_ího (nebo _e_níka) bylo p_im_t poslucha_e, aby si mysleli nebo d_lali to, co

p_vodn_ nem_li v_bec v úmyslu.

V 19. století se pod Humboldtovým a Steinthalovým vlivem stala stylistika sou_ástí

lingvistické antropologie. Koncem století se ve Francii vyvíjí dv_ma sm_ry: první usiloval

o zdokonalení individuálního psaného stylu, druhý – komparativní – se zam__oval na srovnání

charakteru národního jazyka a s jazyky ostatními. Oba sm_ry se nakonec spojily v díle

Ch. Ballyho.

V 60. a 70. letech minulého století byla ve francouzské lingvistice stylistika zatla_ena

do pozadí a lingvisté jí v_novali jen okrajovou pozornost. Proto je dnes ve francouzské

lingvistice jen málo pojm_, jejichž definice by narážely na takové potíže jako definice obsahu

pojm_ „stylistika“ a „styl“. Ten se ostatn_ v pr_b_hu vývoje n_kolikrát dosti podstatn_ m_nil.

Teprve v 80. letech se obnovuje zájem o stylistiku a lingvisté se snaží zodpov_d_t p_edevším

dv_ otázky zásadního významu: „Co je vlastn_ stylistika?“ a „Jaký je hlavní cíl stylistiky?“

Pod pojmem „stylistika“ se dnes ve Francii chápe jednak aplikace jazykových

znalostí a postup_ na ústní nebo písemnou produkci, kterou souhrnn_ nazýváme „texty“,

i když se jedná o produkci ústní. Lze _íci, že tento sm_r stylistiky – lingvistická stylistika

(stylistique linguistique neboli stylistique de langue) – klade d_raz na dichotomii kolektivní

norma / individuální odchylky a tím p_ibližuje stylistiku spíše sociolingvistice (tento v_dní

obor se však více zajímá o zkoumání jednotlivých rovin jazyka a jejich odlišností typu

geografického, sociálního, atd.). Dnes stále t_sn_ji spolupracuje s textovou lingvistikou.

V centru pozornosti druhého sm_ru stylistiky – literární stylistiky (stylistique littéraire) – stojí

texty, které teorie literatury nazývá „žánry“, a specifika um_leckého výrazu jednotlivých

autor_. Ten je dán výb_rem jazykových jednotek, bohatstvím slovní zásoby, délkou v_t,

strukturou souv_tí a dalšími, vesm_s jazykovými charakteristickými znaky. Stylistika se tak

stává místem, kde se literatura dostává do velmi úzkého kontaktu s lingvistikou; je to dáno

tím, že pro literaturu je jazyk p_irozeným prost_edkem a nástrojem.

Не нашли, что искали? Воспользуйтесь поиском: